Vynášení smrti
Vynášení smrti je starý pohanský zvyk – oslava na konci zimy, jarní rovnodennosti a začátku nového životního cyklu. Leckde se udržel až do dob nedávno minulých. Našim předkům připomínal jejich spjatost s přírodou, na které byli životně závislí a které se chtě nechtě museli podřídit.
Hodně se od těch dob samozřejmě změnilo: technologický pokrok závislost člověka na přírodně hodně oslabil. Staré zvyky a rituály byly pod vlivem tohoto pokroku odloženy jako přežité, už nepotřebné či vyloženě škodlivé a zpátečnické. Ale změny v přírodě, nečekané katastrofy, nemoci a epidemie naznačují, že naše podřízenost přírodě trvá a myslet si opak bylo povýšené a zcela scestné…
Obřad Vynášení smrti může být jedním z kamínků na cestě zpět k uvědomění si toho, jak věci opravdu fungují a co je opravdu důležité. A stejně důležitý je i fakt, že se při tom setká hodně lidí – nejen dětí, ale i jejich rodičů, prarodičů, dalších příbuzných a známých. Taková setkání bývala dřív běžná a jsou pro nás lidi vlastně stejně potřebná, jako vzduch, voda, jídlo a spánek.
